Start letošní sezony začal již tradičně v zimě, kdy jsme se spolu s holkama z Komárovic připravovali ve školní tělocvičně formou atletických tréninků.
Výsledky se dostavily hned na prvních závodech a to na okrskové soutěži v Kladrubech, v disciplíně 100 m s překážkami jsme se bez stálých členů, kteří reprezentovali svůj sbor, umístili na 3. místě za Komárovicemi a Kunovicemi. Královskou disciplínu jsme však ovládli s časem 19,84 a celkové vítězství tak bylo naše. To znamenalo postup na okres, kterého jsme se chtěli zúčastnit kvůli možnosti postoupit na soutěž O pohár hejtmana ZK. Na okrese jsme však nepředvedli nejlepší výkon a s časem 25,80 jsme se umístili až na 3. místě. To však stačilo, abychom se dostali na již zmiňovanou soutěž O pohár hejtmana Zlínského kraje. Tato soutěž se konala až na konci září. Jelikož se Komárovice taktéž nominovaly, museli jsme se zase obejít bez dvou našich členů. Výsledným časem 27,04 jsme se umístili až na 4. místě.
Vzpomeňme však na soutěže, na které jsme se v ročníku 2015 zaměřovali nejvíce, a to VC OSH Přerov a Valašskou hasičskou ligu.
Na první soutěži Velké ceny OSH Přerov v Hlinsku jsme se po předchozích zkušenostech rozhodli předvést zajištěný útok, a vyplatilo se. Časem 18:36 jsme soutěž vyhráli, odvezli si prvních 20 bodů a ujali se vedení v lize. Následující soutěž v Drahotuších se už tak nepovedla, 7. místo znamenalo ztracení náskoku na čele ligy. Na Valašské lize se nám ze začátku sezony dařilo, 1. místo v Jasenici, 3. v Hovězí a 2. ve Velkých Karlovicích znamenalo jasné vedení v lize. Umístění pěkné, ale časy nic moc. Tak vypadal start do sezony 2015. Vše se změnilo na první Extraligové soutěži v Olšovci. Dosáhli jsme zde našeho prvního času pod 17 vteřin, čas 16:78 nemohl znamenat nic jiného než první místo ve VC a pojištění našeho náskoku na čele ligy. V Extralize byl tento výkon vyhlášen 4. nejlepším. Těsně mám tak unikla vysněná extraligová ‘‘bedna‘‘. Od této soutěže se, až na pár vyjímek, pěkné časy jen hrnuly, a to především na soutěžích VC OSH Přerov. Za zmínku stojí čas 16:74 v Troubkách, 17:03 v Radkově Lhotě, 17:01 ve Špičkách a 16:99 v Paršovicích. Až na 3 závody uprostřed sezony jsme si stále drželi první místo v lize. Vše vyvrcholilo na předposlední domácí soutěži v Babicích, kdy jsme měli náskok 17 bodů před druhou Mladcovou. Nepřítomnost našeho košaře vlila nervozitu do žil všem zbylým členům soutěžního družstva. Při nastoupení na startovní čáru by se napětí dalo krájet. Zazněl výstřel a všichni se rozběhli. Půjčený košař z Vítonic zvládl svou práci na jedničku a už stačilo jen jediné – zaběhnout to ‘‘jako dycky‘‘. Povedlo se. Čas 16:73 se stal naším nejlepším předvedeným časem této sezony a mohlo se slavit. Vítězství ve Velké ceně bylo naše!!
To však tento den nebylo vše. Po povedeném útoku v Babicích jsme se rozhodli rozjet i do Rožnova pod Radhoštěm, kde se také konala předposlední soutěž. Tentokrát však ve Valašské lize, ve které jsme drželi těsné vedení nad sborem z Milotic nad Bečvou. V euforii z vítězství ve VC jsme opět překonali náš dosavadní rekord. Na 2B jsme sestříkli v čase 14:57 (LP 13:98) a navýšili náš náskok na čele na 15 bodů. Miloticím zbývalo jediné, na poslední soutěži v Kunovicích dosáhnout na všech 15 bodů a nás nenechat bodovat. To se však nestalo a my vyhráli i Valašskou hasičskou ligu!!
Časové zaneprázdnění způsobené účastí ve dvou ligách nedávalo moc možností zaběhnout si i někde jinde. Proto jsme se rozhodli udělat si Extraligový víkend 18.-19.7. při absenci závodů VC i VHL jsme se rozjeli do Karolína a do Laviček. V Karolíně foukal silný boční vítr, což se stalo osudným nejednomu extraligovému družstvu, my předvedli nepěkný čas 17:91, což ovšem v konkurenci zmařených útoků znamenalo pěkné 11. místo. V neděli jsme se vydali do Laviček, mnohem příjemnější podmínky napověděly, že s takovým časem bychom zde neuspěli. Náš útok ovšem zase nevypadal podle představ a s časem 17:28 jsme se octli na konci první desítky. Tento víkend však nebyl ve znamení sbírání trofejí, ale to tom, vyzkoušet si běžet v konkurenci republikové špičky.
Tuhle čest jsme měli ještě jednou na October cupu ve Velkých Hošticích, půjčený proudař však nezapojil proudnici a bylo po nadějích.
Za zmínku stojí i jediná soutěž zařazená do PHL, kterou jsme letos stihli. Na trati v Podhradní lhotě jsme obhajovali loňské vítězství. Vše nám zkomplikovalo družstvo Pravčic, které zde vytvořilo nový rekord trati 16:91. My se však tohoto skvělého času nezalekli a předvedli výkon ještě o desetinu lepší. Čas 16:81 znamenal obhájení loňského vítězství a vytvoření nového traťového rekordu. To bylo, jak asi většina dobrých výkonů, řádně oslaveno.
34 závodů, 5 časů pod hranicí 17 vteřin, 7 vítězství, 6 druhých míst a 5 třetích a vítězství v obou ligách, které jsme se letos rozhodli běhat, určily, že tato sezona byla nejpovedenější, kterou jsme zažili. Záleží už se jen domluvit, kam nasměrovat své ambice příští rok.
Od konce listopadu chodíme opět každý týden do tělocvičny v Kelči. Zbytek zimní přípravy je brán individuálně, ať už v nově postavené posilovně v hasičáku nebo na běžeckých oválech. Každý ví, že pokud chceme být před konkurencí opět o krok vepředu, musíme udělat něco víc, než si jít jednou týdně zaběhat.
Na úspěšné sezoně se podíleli: Vlastimil Gába, Michal Zimák, Dalibor Plesník, Tomáš Hrbáček, Marek Jurenka, Petr Korábečný a Radek Herman.