V sobotu, přesněji 13.8.2011, si už od rána počasí pohrávalo s trpělivostí nejen nás pořadatelů, ale i závodníků. Chvíli svítilo sluníčko, chvíli pršelo. Těsně po skončení soutěže se pak spustila průtrž mračen a celé babické hřiště se proměnilo v brouzdaliště. Naštěstí, i když pršelo, jen se lilo, diváci se náramně pobavili. O zábavu se postarali sami závodníci. Myšák z Plumlova a Saša z Úherců odstartovali nevídanou podívanou. Soutěž ve skluzu na mokré trávě. Výkony excelovaly každým dalším účastníkem. Diváci opravdu neměli čeho litovat, snad jen mokrých bot J.

Ale vrátím se k výkonům na hřišti před „vodní show“. Kategorie mužů byla trošku zklamáním. S výkony, které jsme mohli vidět, jsme se vrátili na extraligovou úroveň před pěti lety. Nejlepším časem sobotní soutěže byl výkon 17,33, který předvedlo mužstvo Renmotor Jinolice. Stříbro si z Babic odvezlo mužstvo Výčap s časem 17,38 a bronz mužstvo Prchalova s časem 17,39. Letošní mistr (ano, i já jsem se divila, že již tři kola před koncem je jasný vítěz) Lavičky si spravil chuť z pokaženého útoku alespoň nejlepším sestřikem na pravém proudu (16,38 s). Pro cenu za nejlepší sestřik si však nepřišel proudař, ale nejspíše to byl sněžný muž. Ale kdo by se pohoršoval už v tak uvolněné atmosféře. Hlavně že cena skončila ve správných rukou.

V ženské kategorii byla k vidění nádhera. Již dlouho jsem nebyla tak nadšena z výkonu ženských družstev. Sešla se opravdová špička, a boj to byl nelítostný. Na rozdíl od mužů se čas na hranici 17 sekund tvrdě trestal pádem ze stupňů vítězů. Absolutně nádherně sehraný útok předvedly holky z Vitiněvsi (16,13s), které zaostaly jen 2 setinky za rekordem extraligy (který předvedlo to samé družstvo v Puskovci). Druhé skončily staré harcovnice z Nevcehle, které snad již ani sedmnáctky neumí. V Babicích předvedly útok s hodnotou 16,48. Bronz si odvezly holky z Radíkova za útok s časem 16,91. Jsem ráda, že ženská extraliga začíná šlapat na paty té mužské. Už to, že do Babic přijelo celkem 17 ženských družstev, byla paráda.

Extraliga v Babicích skončila, závodníci se velice rychle rozjeli domů nebo do Vrbětic, kde je v neděli čekalo další kolo. Osobně jsem ráda, že zapomenutý Vojta z Bříšťan nakonec našel své kamarády, kteří si pro něj zpátky do Babic přijeli a že v neděli již opět závodil. I když posila do Babic by se hodila, ale kdo by stál o mokrého a zmrzlého chlapa? J

Všem družstvům přeji hodně sil do posledního kola v Petrovicích. I když nevím, jaké jsou přesně výsledky a jak to vypadá v boji o přední příčky (přece jen jsem z toho kolotoče jménem extraliga čtyři roky venku), vím, že Petrovice si je potřeba užít se vším všudy.

Tato akce byla spolufinancována z prostředků Zlínského kraje.

Ing. Lenka Marečková